Literární epochy, směry a hnutí

4. dubna 2018 v 8:00 | Another |  Maturita Český jazyk

Antika

literatura starověkého Řecka a Říma, základní a nejvlivnější etapa evropské kultury (dala světu filosofii, drama, rétoriku, vědu), od 2. tisiciletí př.n.l. do 5.stol n.l.; ŘECKO: LYRIKA - oslavná (Pindaros), anakreontika (Anakreón); EPIKA - eposy (Homér - Odyssea), bajky (Ezop); DRAMA - tragédie (Aischylos - Oresteia; Sofokles- Král Oidipus; Euripides - Médeia), komedie (Aristofanes); filozofové Platón, Aristoteles, Sokrates; ŘÍM: komedie (Plautus - Komedie o hrnci); próza (Cicero); epika (Vergilius - epos Aeneis; Ovidius - Proměny)

Středověk

etapa ve vývoji evr. umění (5. - 15. stol.) spjatá s vlivem křesťanství; čerpá z Bible; dělí se na literaturu světskou a duchovní; DUCHOVNÍ: LYRIKA - modlitby, písně, žalmy; EPIKA - legendy; DRAMA - biblické hry; SVĚTSKÁ : LYRIKA - milostné písně, svítáníčka, EPIKA - hrdinské eposy o rytířích, cestopisy, kroniky; DRAMA - interludia, frašky

Renesance a humanismus

kulturní hnutí v 14. století až 16. století s centrem v Itálii; vyznačuje se obrat k člověku, pozemskému životu; návratem k antickým ideálům a člověku jako svobodné osobnosti, která se začíná vymaňovat z područí církevních autorit; humanismus: literární směr, které se snaží navázat na odkaz antiky zájmem o člověka, studiem znovu objevovaných spisů antických autorů a důrazem na vzdělanost, všetranný rozvoj člověka, otcem humanismu F. Petrarca; představitelé r.: Boccaccio - Dekameron, Petrarca - Sonety Lauře; F. Rebelais, F. Villon, M. de Cervantes - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha; W. Shakespeare (tragédie, komedie, sonety)

Baroko

uměl. směr 2. poloviny 16. století až 80. let 18. stol. vyznačující se niternou zbožností; dramatičností, kontrasty; expresivitou, citovostí; monumentálností, důrazem na pomíjivost, iluzívnost života; žánry - legenda, duchovní eposy, písně, alegorie, traktát (aktualizace středověkých žánrů); Jan Amos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce (vrcholné dílo barokní literatury)

Klasicismus a osvícenství

KLASICISMUS
uměl. směr 2. poloviny 17. století až 18. století navazující na renesanci a antiku; řídí se přesnými pravidly: v dramatu zásada tří jednot (místa, času a děje); rozlišuje se vysoký styl (tragédie; veršovaný epos, óda, hymnus, sonet) a nízký (prozaický román, píseň, komedie, satira), pro každý styl předepsána i témata, typy hrdinů: vysoký styl jen vznešená témata (historická, nadčasová), hrdiny osoby urozeného původu; osoby nižšího původu jen v situacích ne tak závažných, pro nízký styl platí to samé, ale inverzně; představitelé: Moliére - Lakomec, Misantrop (komedie);

OSVÍCENSTVÍ
rozvíjí se v 18. století ("věku rozumu"), jeho heslem Kantovo Sapere aude! (měj odvahu používat vlastní rozum) - spoléhá na rozum, je kritické a optimistické

Preromantismus a romantismus

PREROMANTISMUS
od 18. století, zaměření na přírodu, lidovou slovesnost; důraz na cit, hl. hrdina - venkovský, nezkažený člověk (prostý způsob života); témata: láska, čest, záležitosti vztahů, náboženský konflikt, cit; zobrazení ideálního světa a ideálního prostředí; Francie - Rousseau; Německo - Herder, Goethe; u nás - Kollár, Čelakovský, Jungmann
ROMANTISMUS
od začátku 19. století; důraz na cit a fantazii; hl. hrdina - výjimečný, autor se s ním ztotožňuje, neschopný, nemá zájem se přizpůsobit společnosti; obdiv k minulosti, mystice, přírodě, exotice; únik do vlastního nitra, odvracení se od reality; Anglie - Byron, Shelley, W. Scott; Francie - Hugo, Stendhal, Rusko - Puškin

Realismus a naturalismus

REALISMUS
od 2. poloviny 19. století; podává pravdivý obraz skutečnosti, přesné a všestranné studium života, společnosti, nitra člověka; hl. hrdina - proměňuje se, vyvíjí se (dobová a společenská podmíněnost); zobrazení průměrného člověka, upřednostňování přítomnosti; Anglie - Dickens; Francie - Balzac, Flaubert; Rusko - Tolstoj, Dostojevskij; USA - Twain; u nás májovci (Neruda)
NATURALISMUS
od 2. poloviny 19. století; chápe psaní jako nezaujaté přírodovědné pozorování skutečnosti; estetika ošklivosti; špatný konec jedince zdůrazňována nepříznivým osudem (alkoholismus, vliv špatného prostředí, dědičnost); Francie - Zola (zakladatel); u nás I. Herrmann (U snědeného krámu)

Literární moderna (symbolismus, impresionismus, dekadence)

90.léta 19.-počátek 20.století
období politických změn - sjednocování Německa a Itálie
revoluce na východě, počátek 1.světové války
dělení kolonií -> boje o kolonie
moderní umění a moderní směry
nové vynálezy, neduhy kapitalistické společnosti -> silná dělnická hnutí,
velké sociální rozdíly strach z konce století -> soustředí se na vlastní nitro
Znaky: odpor k měšťáctví; individualismus a subjektivita(autor není jedním z davu)
Impresionismus -přelom 19. a 20. století; snaha uchopit prchavou a nestálou realitu, působit na všechny smysly, vtáhnout čtenáře do dění, aby si uvědomil prchavost, nestálost skutečnosti; použití dynamických, dějových sloves, přírodní tematika; představitelé: Antonín Sova; V. Mrštík (Pohádka máje - román)
symbolismus největší rozmach na přelomu 19. a 20. století; autoři se nesnaží co nejpřesněji pojmenovat skutečnost (to je ambice realistických autorů), ale vytvořit básně = šifry, které by skutečnost pouze naznačovaly; princip - existence dvou světů: svět náš - svět přístupný smyslům; svět skrytý - ideální, duchovní - naznačován pomocí symbolů; symbol - předmět/pojem, který má v sobě kromě svého konvenčního významu ještě další, skrytý význam, který je jen naznačován (báseň Albatros)

dekadence přelom 19. a 20. století; směr, který je fascinován zlem a úpadkem; pocity únavy ze života, znuděnosti, aristokratičnosti (pohrdání běžným životem); únik do jiné reality od znuděného života - bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, výstřednost; pesimistické nálady, pocit zmaru, morbidita, mysticismus, narcismus; Oscar Wilde; prokletí básníci; u nás: Karel Hlaváček

Modernismus a avantgarda (expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus)

AVANTGARDA
= předvoj - urč. směr, který prosazuje nové myšlenky, průkopníci přicházejí s
něčím novým
expresionismus německý avantgardní směr vyjadřující zklamání z moderní civilizace; představuje reakci na 1. svět. válku, vyjadřuje pocity nejistoty, osamocenosti a úzkosti; cílem je vyjádřit vnitřní, emocionální stav duše; představitelem Georg Trakl, který ovlivnil F. Halase
dadaismus umění založené na programovém dělání antiumění; kořeny má v Curychu (1916), kde byl založen Kabaret Voltaire. Na scénu připochodovalo několik umělců; první začal křičet, další zpívat, ostatní cvičili - vyznávali absolutní anarchii, iracionalitu a černý humor. V umělecké tvorbě upřednostňovali náhodu; používali koláž, ready-mades; představitelůlé T. Tzara, M. Duchamp
surrealismus směr, který ví o síle iracionální, imaginativní složky člověka (nevědomí, sny). Chápe ji pozitivně a pokouší se ji zpřítomnit tím, že vyblokuje logiku, rozum, sebekontrolu; to podstatné vyjeví náhoda, sen, přeřeknutí, hra. Užívá metodu automatického textu, asociace, hry, záznamu snů; zakladatelem André Breton, představitel u nás V. Nezval
futurismus nadšení pro vše nové, oslava rychlosti, pohybu, dynamiky, odmítání minulosti jako přítěže, oslava moderní doby, techniky, víra v budoucnost; útěk v mnoha podobách - od minulosti, závazků, v posledku od významu slov; existuje italský (Marinetti) a ruský futurismus (Chlebnikov, Majakovskij)
poetismus český avantgardní směr založený V. Nezvalem (básník) a K. Teigem (teoretik)v r. 1924; je bytostným vyjádřením poválečného optimismu; smyslem poezie je naučit nás radovat se ze života: inspirace moderní zábavou (filmová groteska, jazzová hudba) i lidovou zábavou (poutě, cirkus, varieté, fotbal); oslava moderní civilizace, jejích vymožeností, moderních technologií, cestování; každý může být umělcem

Existencialismus

směr poválečné, převážně francouzské literatury, rozšířený po 2. svět. válce; člověka charakterizuje jako osobu trpící úzkostí, osamělostí, tragickým prožíváním, pocity znechucení, nesmyslnosti existence, absurdity; člověku není dán předem smysl života, je vržen do nesmyslného, absurdního světa; člověk je to, co ze sebe udělá, tím, že se sám svobodně rozhoduje, jak se svým životem, jeho smyslem, naloží; představitelé, J.-P. Sartre, A. Camus

Socialistický realismus

schválen roku 1932 komunistickou stranou Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu; vychází z oslavy režimu a poukazuje na jeho úspěchy; projevuje se budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí; děj se většinou odehrává na venkově nebo v továrnách; kladné postavy jsou oddaní členové socialistické strany nebo dělníci, záporní pak intelektuálové a imperialisté; díla jsou tvrdě ideologicky orientovaná, a to často na úkor kvality a pravdivosti.

Magický realismus

literární směr rozšířený v 2. pol. 20. stol. převážně v latinskoamerických zemích; charakteristické rysy: prolínání dvou světů -> prolíná se reálná skutečnost s iluzivními prvky; magické a mýtické prvky; vliv folklóru; občas protestem proti totalitnímu režimu (Mistr a Markétka); stěžejní dílo Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze

Absurdní drama

50. léta 20. století; směr avantgardního divadla zobrazující skutečnost jako nesmyslnou; vyjadřující pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi; antidivadlo: nesouvislý děj, opomíjení charakteristiky postav, deformace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci; S. Beckett, E. Ionesco, V. Havel

Postmodernismus

od 80. let 20. století; "konec velkých vyprávění" (Lyotard) - relativizace hodnot, pluralita názorů, tolerance k odlišnosti, multikulturalismus; v literatuře - literatura jako hra, eklekticismus, intertextualita, parodie; autoři - Umberto Eco, Vladimir Nabokov, John Fowles, Peter Hoeg, Milan Kundera, Italo Calvino
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama